V kuchyni se neobejdeš bez několika základních pomocníků jako nůž, vařečka, hrnec, pánev, prkénko na krájení a podobně. I ten, kdo se u plotny objeví jen občas, musí prostě mít nejen co, ale také čím, v čem a na čem uvařit.
Sporák
Někomu to může znít divně, ale někdo je donucen vařit v kuchyni bez sporáku. Vařit lze i na kamnech, kterými normálně vytápíme pokoj. Nafedruješ dřevo či uhlí, horní plát kamen se rozpálí a šup s hrncem na něj. Není to historicky tak dávno, co se takhle vařilo normálně a všude.
Nevýhodou kamen je, že se špatně reguluje teplo. Zvlášť při smažení je problém udržet správnou teplotu oleje. Nebo mléko na kamnech velmi rádo zdrhne z hrnce.
Kdo nemá sporák a ani kamna, může použít další náhražky: plotýnkový vařič, propanbutanový vařič, případně různé ty elektrické přístroje v čele s pomalým hrncem. Mimochodem – ten si pořiď, i když sporák máš. Je to skvělá věc.
Nejlepší je ale opravdový sporák. Já preferuji kombinovaný. Trouba na elektřinu, a na vaření plyn. Ale jestli máš raději třeba indukci, nic nenamítám.
Pánve
Já si udržuju v arzenálu 4 druhy pánví:
- běžnou pánev s nepřilnavým dnem
- palačinkovou pánev
- wok
- ocelovou pánev se silným dnem
Nejvíc je v používání wok. Takže mám hned dva, Dá se v něm udělat cokoliv od číny přes omáčky na špagety a zvládne třeba i kuře na paprice nebo polévky. Je to běžná klasika s nepřilnavým povrchem z teflonu. Ten se časem sloupe a opálí, takže čas od času je na řadě výměna za nový model.
Palačinkovou pánev doporučuji nechat opravdu jen na ty palačinky. Stejně je tak nízká, že z ní všechno ostatní při zamíchání vypadne. Miluju ten chvat, kdy vyhodím palačinku, ta se otočí ve vzduchu a dopadne zpět na pánev. S jiným typem pánve to ale nedělej.
Pak je tu ta univerzální pánev, na které se smaží třeba řízky a karbanátky, nebo vejce apod. Je dobré, když má silnější dno. To po zahřátí poskytuje sálavé teplo a potraviny se tak lépe ohřejí a nespálí se tak snadno.
Mojí specialitou je ocelová pánev. Tu používám výhradně na bramboráky. Z jiné pánve prostě nikdy nevyjdou s tak krásnou zlatou barvou.
Nože
Profi kuchaři mají celou sadu nožů – kuchařský, univerzální, vykošťovací, na ryby, na zeleninu atd. Není asi nutné mít celou takovou sadu, ale mít pár nožů se hodí. Minimálně dva.
Základem je tzv, nůž šéfkuchaře. Je to většinou ten nejmasivnější nůž, který doma budeš mít. Zvládne porcování masa nebo větších druhů zeleniny jako je dýně. Zřejmě ho budeš mít v ruce často.
Univerzální nůž je menší a užší. Dobře se s ním krájí třeba kuřecí řízky, mrkev, houby, jablka atd. Je opravdu univerzální. Tyto nože měj doma klidně 2.
Správný nůž poznáš podle kvality oceli. A čím lepší ocel, tím bohužel i dražší nůž. Nicméně pokud koupíš kvalitní nůž, je to parťák na celý život. Stačí se o něj trochu postarat, občas poslat na nabroušení, a poslouží ti do důchodu.
Sada hrnců
I tady raději hledej kvalitu než kvantitu. Ty sady o 12 dílech za tisícovku asi úplně vynechej. I ty vymoženosti s různými zázračnými povrchy a převratnými materiály by tě neměly moc vzrušovat. Pro běžné vaření asi nikdo nevymyslel nic lepšího než ocelový hrnec se silnějším dnem.
Pár dobrých vlastností ale u hrnců hledám:
- Přinýtovaná ucha. Už nechci žádné šroubky nebo dokonce sundavací úchytky. Pořádná ucha, která se prostě nehnou, jsou nejlepší.
- Zobáček pro snadnější vylévání tekutin. Obvod hrnce prostě není úplný kruh. V jednom místě je prostě zobáček, aby se snadněji vylévalo třeba do síta.
- Skleněná poklice s pevným úchytem. Je super, když i s položenou poklicí vidím do hrnce. To pevné ucho je také nutnost. Párkrát mě naštvalo, když jsem zvedl poklici za úchyt, který byl připevněn jedním šroubem uprostřed a ten mi zůstal v ruce, zatímco šroubek, který úchyt držel, spadl do guláše. Úchyt poklice na 2 šroubech – to je super.
Pro hrnce si chodím do Tescomy. Neumím si představit lepší.
S počtem hrnců je to složitější. To podle toho, pro kolik lidí vaříš. Určitě jeden větší na polévky, guláš nebo na špagety. Pak dva nějaké menší. Třeba na vajíčka nebo na rýži. Sám asi vycítíš, kdy je hrnců doma málo.
Masivní prkénko na krájení
Naklepávat řízky nebo krájet maso, to nejde jen tak na stole. Pořiď si dostatečně velké a dostatečně silné prkénko na krájení. Já mám to s Ikea. Oceňuji na něm tu rýhu dokola po okrajích. Tekutiny a drobky se v ní zachytávají a tak je možné při práci mít dýl čistou plochu. Nepřekáží na prkýnku, ani nepadají a natečou na stůl.
Doporučuju mít hned 2 prkýnka. Jedno na živočišné produkty a jedno na zeleninu, ovoce, pečivo aj. Je to dobré hlavně kvůli zdraví a hygieně. Jestli na jednom prkýnku nakrájíš syrové kuřecí řízky a vzápětí rajče do salátu, koleduješ si o salmonelu. A to není o co stát, věř mi.
Plechy a pekáče
I když třeba nepečeš buchty a koláče, tak plechy na pečení a nějaký pekáč určitě využiješ. Třeba na kuře s nádivkou nebo na pečené koleno. Plechy se dodávají většinou se sporákem a vydrží celkem dlouho v dobré kondici.
U pekáče doporučuju plech nebo keramiku. Se skleněnými pekáči opatrně. Fungují sice dobře, navíc můžeš pozorovat, co se děje uvnitř, ale jedna zásadní nevýhoda je provází: pozor při podlévání! Jakmile se totiž na rozpálené sklo dostane studená voda, pravděpodobně praskne. Mluvím ze zkušenosti. Nám ten skleněný pekáček nejen praskl, ale přímo explodoval. Tak bacha.
Všichni ti další
S touto základní sadou už ledacos uvařit zvládneš. Jsou ale snad tisíce dalších pomocníků – zástěry, vařečky, sekáčky, struhadla, válečky, paličky, naběračky, obracečky, teploměry, opalovací pistole, mixéry, grily, roboti… Prostě jakmile zajdeš do Tescomy nebo nějaké jiné prodejny s kuchyňským vybavením, můžeš mít pocit, že bys to všechno upotřebil. A asi i jo.
Ale klid – pokud si vaření zamiluješ, časem jich dost nasbíráš. Vždy je ale důležité zaměřit se na to hlavní – na dobré jídlo.
Tak nezapomeň – vařit může každý.
Dobrou chuť.
